Viva la Těšín! Anebo Tišnov, to je fuk...

11. prosince 2011 v 15:39 | Tamaki |  Jednoho krásného dne...
Tak jsem tu zas po dlouhé době proto, abych vám dokázala, že ještě dokážu napsat článek (mizerný). Když už, tak už, takže jsem založila novou rubriku (Jednoho krásného dne...), neboť všechno do Smeťáku dávat nemůžu, že. :)



Hned včera jsem se rozhodla, že půjdu brzy spát, vždyť musím vstávat. A tak jsem i udělala. *haha* Kecám, šla jsem spát až někdy kolem půlnoci, protože nedokážu přerušit celovečerní výmněnu SMSek s kamarádem. Pak jsem ještě ležela, nemohla jsem usnout, protože jsem v duchu řešila, proč jsme vlastně jen kamarádi. Dořešila jsem to s tím, že se ho zeptám. Někdy... Ve spaní mi již nic nebránilo, ale měla jsem chuť si pustit svou oblíbenou písničku. Poslechla jsem si ji jednou. Ne, dvakrát. *haha* Opět vám kecám *červená se*. Ten večer jsem ji slyšela asi sedmnáctkrát. Pak jsem usnula.
Ráno mě vzbouzí my beloved otec, který mi suše oznamuje, že za půl hodiny odjíždíme, ať pohnu. Dívám se na hodiny. Hm, tak jo, zase se mi zastavily. Zkouším mobil. Jsem debilka, celou noc jsem měla v uších sluchátka a mobil je silně vybitý. Tak fajn, no. Rychle se oblékám a vyrážíme na Spartak.
Netrpělivě na nás čekali holky z týmu. Byli čtyři. To neuhrajem, projelo mi hlavou. Za dvě minuty se však ve dveřích objeví Bára s dósti divným výrazem. Nesmála se. Hned jsme se jí zeptali, co se děje. Dostalo se nám odpovědi: ,,Sejmuli jsme srnku..." Všichni nasadily "Wtf?" face a ptali se, ja dopadlo auto. Bára jen ukázala ven a všichni se tam nahrnuli. Auto mělo silně naražený předek. ,,Pche, jen takový škrábnutí", okomentovala Ája roztřískané auto. Tohle nás však nezastavilo a vyrazili jsme.

Po chvíly jízdy se z rádia ozvalo: ,,Na Vysočině na silnici XY leží srnka, dávejte si pozor řidičové..." Následoval výbuch smíchu všech, který málem docílil bouračky našeho auta s kamionem. Pak jsem zbytek cesty prospala, jak jsem jižý zmiňovala, psaní SMSek do noci mi nedělá dobře fyzicky, jen psychicky. *hehehé*
Při příjezdu mi bylo oznámeno, že jsem byla při spaní vyfocena a fotka bude v nejbližší době umístěna na facebook *jupí...*. Ještě se tak nestalo, ale bojím se toho okamžiku. Tak jsme vystoupily z aut a hledali halu. Našli jsme hospodu. Tam jsme mohli podle mě klidně zůstat, ale trenéři byli jiného názoru. Od místních ožralů nám bylo řečeno, že hala je za rohem a že jsme blbí. Nastoupili jsem do aut a jeli asi deset vteřin za roh. *viva la inteligencia* Opět jsme vystopili a šli se již převléct do šaten. Čekal nás první zápas. Šli jsme se po rozcvičení pozdravit a následoval pokřik. Místo obvyklého milého "Dáme jim na píču?" ,,JO!" Týna zvolila: ,,Srazily jsme srnku?" A všichni krom Báry zuřivě zařvaly: ,,JO!" aniž by si uvědomovaly, s čím to souhlasí. Pak následoval zápas. Průběh nebudu popisovat, spíše se zaměřím na jejich trenéra.
Druhá minuta. Trenér nadává rozhodčímu, že když si ho platí, tak by mohl pískat. Trenér dostává technickou. Pátá minuta. Trenér se hádá s rozhodčím, kdo má mít míč. Trenér dostává druhou technickou. Po druhé technické trenér musí podle pravidel odjít. Trenér nejspíše nezná pravidla a vesele držkuje dál. Rozhodčí litují, že znají pravidla a třetí technickou mu dát nemohou. Trenér odstupuje na deset vteřin ze hry, pak se zase vrátí a celý ukřivděný hučí do našeho trenéra, že když to tu pískali minule, že dostal čtyři technické za nic a stejně ukřivděně pro nedostatek soucitu z naší strany odchází. Náš trenér dusí smích. My se smějeme nahlas. *konec prvního zápasu*
Jdeme do šatny, potkáváme správce. Ptáme se ho, jestli je ten jejich trenér vždycky takový. Správce, jako pohádkový dědeček vypadající nám s úsměvem odpověděl, že ano, že je to s ním čím dál horší.
Následoval druhý zápas. *přeskočíme* Po něm jsme se s protihráčkama rozloučily stylem "Tyhle krávy už nechci nikdy vidět" ony s námi stejně a jeli jsme domů. Zastavili jsme v nějakém městě, kde byly holky z jednoho auta vysazeny a čekaly na odvoz od jiné oběti jiného tatínka. O tom trenér nevěděl a když jsme kolem nich projeli, okomentoval je stylem "Hele, támhle jsou nějaký šlapky". Poté jsme ho upozornily, že je to část týmu, vrátili se a čekali s nimi. Pak přijel zmíněný tatínek se míchem, že původně myslel, že jsme nějaký šlapky. *sranda,co...* Naložil je a jeli jsme domů.


V tom městě jsem ztratila několik hodin života, které mi určitě někdy budou chybět. *chjo* Ještěže mě příští týden žádný zápas nečeká, to bych nedávala.

Arive derci
Tamaki

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aka Aka | Web | 11. prosince 2011 v 18:29 | Reagovat

Takž přijedeš na oslavu a nebudeš sežrána Behemothem???

2 Aka Aka | Web | 11. prosince 2011 v 18:30 | Reagovat

sakra, tak měly být tři otazníčky...

3 Kime Kime | Web | 11. prosince 2011 v 18:39 | Reagovat

Oj, pěkně vy... Ještě, že žádný sport nedělám :-D

4 Hiki-senpai Hiki-senpai | Web | 11. prosince 2011 v 20:15 | Reagovat

Úžasně strávený den, asi si taky budu gratulovat že na sport jsem zanevřela už dávno :D

5 Tamaki-hyundai Tamaki-hyundai | Web | 15. prosince 2011 v 17:29 | Reagovat

[3]: To je chyba! Když začneš dělat sport...přežiješ už všechno! :D

[4]: Kdepak! Já sport miluju, asi to špatně vyznělo, co? Jen se do toho dej! Co třeba takový...hm...golf? Balet? Rugby? Dej mi vědět, děvče :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama