Někoho ničí škola, Kime ničí volno... Jinak dobrý?

27. prosince 2011 v 11:38 | Kime |  Jednoho krásného dne...
Ne, prosím, už ne, tohle je moc i na ubohou Kime... Volno je od pátka, a já už jsem zralá na psychiatrii. K Vánocům jsem dostala 3 knížky, divný šaty, triko s dlouhým rukávem, které by bylo super na ježdění, pokud bych se směla přiblížit ke koní, a triko s kapsou, které se bude hodit na tahády do zemáku. How epic.
Jenže Vánoce jsou pryč a já se pomalu začínám těšit do školy. Z pokoje sourozenců se ozývá bráchův štěkot a já přemýšlím, co mi v té škole vlastně chybí...


Vezměme si nyní několik zajímavých událostí...
Sobota: Celý den jako debil uklízím. Stahuji hru. Trvá to 2 hodiny. Úspěšně jsem ji nainstalovala. Poté, co vytviřím profil, hra se zavře. Zkouším to ještě několikrát. Restartuji počítač a zkouším to znovu. Odintaluji hru, restartuji počítač, neinstaluju hru, restartuju počítač. Nejede. Mažu ji s nadávkami, které by překvapily i Hidana. Stahuji jinou hru, trvá to tři hodiny. Nakonec se mi to podaří. Jásám, pustím ji a pak mi dojde, že je půlnoc a měla bych jít spát. Kopu do postele takovou silou, že se Chuck Norris radši jde zahrabat. Ve dvě ráno usínám.
Neděle: Návštěva u babičky. Jak já to tam nenávidím. Opět vyjíždíme pozdě. Dorazili jsme včas jenom proto, že táta jel celou dobu 110 km/h (koukala jsem se, přišlo mi, že jedem trochu moc rychle). Na obyčejné zalátované silnici. Z Jihlavy do Pelhřimova, zná-li tu cestu někdo. Celou dobu jsem tam seděla a modlila se, ať můžeme jet domů. Teta na mě vrhá nenávistné pohledy (já ji taky nesnáším, ještě víc než Hybrida), její drahé děti jsou rozjívené tak, že bych je nejradši vyhodila z okna, babička provokuje mámu k hádce... Ou, god. Drazí bratranci a sestřenice dostali od babičky dárků, že je skoro neodvezli, mi dostali 1000 Kč na psa (dárek pro celou rodinu). Pes stojí 15 000. Nevadí.
Pondělí: Umírám nudou. Snažím se koukat na Kuroshitsuji, nejede to. Chci se učit zemák, ale vzdávám to. Chci překládat mangu. Mangastream se nenačítá. Celý den hraju tu hru.
Úterý: Ráno vstanu, pustím hru. Počítač se vypne. Takhle asi ještě desetkrát. Pak ho zavřu (noťas), neb jde máma. Pokouším se ho otevřít, nejde to. Utrhl se pant a obrazovka je na dvě části (asi za to může fakt, že jsem na něj včera šlápla a před měsícem mi spadl ze stolu na zem. Na hranu.). Epic. Nesu ho tátovi. Právě odjel. More epic. Nechávám ho dole. Už nejde ani zavřít. Myslím, že tohle je jeho poslední provoz na dalších 100 let. Sbohem. A omlouvám se za případné překlepy, asi už to nestihnu zkontrolovat a opravit - musím rozehnat sourozence, kteří se mlátí před stromečkem (hrozí jeho naprosté zničení a ty baňky byly kurevsky drahý).
Jo, a taky jsem si zapsala do čtenářáku učebnici matiky a dobrovolně jsem udělala úkol do matiky s týdením předstihem. Hráblo mi. Smiřte se s tím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yumiko Yumiko | Web | 27. prosince 2011 v 13:45 | Reagovat

*mlátí se smíchy* :D :D ako po takovymhle zážit, bych se asi radši sebrala a mazala do školy.. :D *nedokáže si to pořádně představit* :D :D Díky bohu, že u mě to tak dramtický nei.. :D Jediný co můžu říct je.Vydrž!:D :D :D

2 Aka Aka | 27. prosince 2011 v 22:05 | Reagovat

Kime-nee, to se spraví! Vážně... mělo by... snad... musí!
A jen tak mimochodem, geniálně vtipnej článek!!! Málem jsem umřela smíchy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama