Leeho deníček: Fuck Kanada!

27. října 2011 v 18:39 | Tamaki no baaka |  Leeho deníček
Tak jsem dodělala další díl Deníčku. Cítím se hrozně. Začala jsem ho psát už před opravdu, opravdu dlouhou a dopsala jsem ho díky Kime až teď (Ne, ona mě neopožďovala. Ona mi dodala energii to dopsat.) Protože jsem to začala psát před sakra dlouhou dobou, tak jsem zapomněla původní pointu, tak jsem to skončila tak nějak. Nějak. Nevím jak to jinak říct. Zkrátka se mi to nepovedlo a nechtělo se mi to mazat, tak jsem to dodělala. Možná by bylo lepší, kdybych se na to vykašlala. Ale co. Už jsem to dopsala. Tady to máte...
Užijte si to. V rámci možností...



Ach jo, deníčku...
Víš, co se mi dneska stalo? No, je jasné, že ne, takže bych ti to měl sdělit. Začalo to nevinně. Ráno jsem jako obvykle vstal v pět hodin a něco mě trošku lechtalo na obličeji, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Musel jsem jít. Měl jsem schůzku s Narutem, Shikamarem a Jiraiyou (Určenou samozřejmě ke studiu špehování. Byl pozván i Neji, ale ten se nám jen zasmál, zařval: ,,Byakugan!", pohlédl na Ino a začal slintat. Hm, jeho chyba. Nikdy neuvidí nahá těla.), takže jsem běžel, aniž bych si stačil nagelovat a ulíznout vlasy, takže jsem byl kapku rozčepýřený. Nejspíš.
Když jsem dorazil na místo, Naruto chytil výtlem, Shikamaru zkřížil ruce na prsou a ušklíbl se, jen Jiraiya začal nekontrolovatelně rudnout a po chvíli jsem už slyšel jen desetiminutové santaklausovské: ,,Hohohohohohoooo...". Když se ero-sennin uklidnil, zeptal jsem se ho, proč se směje lidem, kteří se nestihli učesat. Já za svůj neuhlazený účes opravdu nemůžu! Jiraiya se zase začal smát a po dalším desetiminutovém "hohoho" mi řekl, že mi to dnes tak neskutečně sluší, že on se svým vzhledem je sám sobě k smíchu. To mě uklidnilo a jen jsem mu řekl, že nevypadá až tak hrozně. Jirayia se opět začal smát. To už mě trošku naštvalo. Začal jsem ho tedy přesvědčovat, že je opravdu krásný muž a že se za sebe nemusí stydět. Ne všichni můžou být tak úchvatní a nádherní jako já a Gai-sensei. Jiraiya byl již tak rudý, že to vypadalo, že mu co chvíli praskne hlava. Teď už jsem se opravdu naštval a zakřičel: ,,Sakra už! Co to s vámi je?!" Naruto se touhle dobou už přestával smát a podal mi zrcátko (,,Každý správný muž má nosit zrcátko a nůž." By Gai-sensei). Když jsem se do něj podíval, zhrozil jsem se.
Můj překrásný obličej byl celý natřený na červeno rtěnkou, jakousi fixou jsem měl na čele napsané "Všech teploušů král" a nad tím malou korunku a přes nos se mi táhnul nápis "Buzík, co krade kondicionéry a nepozná Michaela Jacksona", navíc jsem zjistil, že mi vypatlali i dáreček od Gaie, mou tvářenku! Pomyslel jsem si: ,,To jim nedaruju! Až já ty ***** najdu...tak...jim udělám...eh...uvidíme!" a pak mě málem kleplo. Mé vlasy. Mé drahé vlasy. Můj bože. Mé vlasy!!!!!!!!!!! Byly...rozčepýřené!!! Tak. A to byla poslední kapka!
V tu chvíli už moji spolušpehovatelé věděli, že z dnešního programu nic nebude. Museli jsme najít ty...ty...blbečky!
Uhladil jsem si vlasy, zatlačil slzy a začali jsme kolektivně přemýšlet (až na Naruta, ten to jen předstíral), kdo by mi to mohl udělat. Jiraiya se ujal pozice hlavního vyšetřovatele (Mám podezdření, že chtěl toho zlouna najít jen proto, aby mu potřásl rukou a pogratuloval, ale co...) a začal s výslechem...

Jiraiya: ,,Takže, milý Lee. Je tady někdo, o kom si myslíš že tě nemá rád a chtěl by ti takto krutě ublížit?"
Já: ,,Ale Jiraiya-san! Vždyť víte že mě všichni milují!"
Naruto nám skočil do řeči s podivným úšklebkem: ,,Ale Zvrhlý poustevníku! Jak můžeš býti takto pošetilý?! Vždyť je nad slunce jasné, že všichni Leemu závidí jeho krásu, inteligenci, sexy přítele..." V jeho hlase zazněla nepatrná ironie.
Já: ,,Naruto má pravdu! A ten, kdo mi závidí nejvíce je...eh...to nevím. Co kdybychom začali nějak jinak?"
Jiraiya: ,,Dobře, zajdeme do tvého domu, třeba tam ten bídák *Jiraiya si dal desitiminutové "hohoho"* zanechal nějaké stopy."

To mi přišlo jako fajn nápad, tzakže jsme se sebrali a vydali se na ono místo. Když jsem otevřel dvěře, všimnul jsem si spousty věcí, které jsem předtím v rozespalosti a ve spěchu ani nezaregistroval. Mé šampony a kondicionéry, dříve vzorně srovnané na pěti poličkách, nyní leželi růzdně poházené po zemi a co je nejhorší...zapomněl jsem si ustlat postel. Ještěže jsme sem šli, maminka by neměla radost, kdyby to tu takhle našla.
Ale zpět k věci. Mí parťáci mi sice rozhrabali celý pokoj a vyházeli mi všechny věci na chlupatý kobereček, ale nic podstatného nenašli, tak se uchýlili k prohrabávání mých alb s fotografiemi z dětství. Zrovna když se (nevím proč) smáli fotce, kde v dvanácti hrdě sedím na záchodě se zdviženým palcem a dudlíkem v puse jsem jim alba vytrhl a hrozivě (a napůl zoufale) jsem zařval: ,,Přestaňte! Tohle je vážné!" Všichni ztichli a následně začalo hromadné desetiminutové "hohoho". Pak se začali věnovat problému. Shikamaru poprvé promluvil: ,,S váma je to ale vopruz...co kdyby jste si přečetli ten lístek na dveřích s nápisem "DOPIS OD TOHO, KDO UDĚLAL Z LEEHO DEBILA"
Shikamaru měl pravdu. Nápad to byl dobrý. Strhnul jsem obálku ze dveří a nedočkavě začal číst. Z toho, co na něm stálo mi nebylo jasné, co si mám myslet. Tak jsem to přečetl nahlas.

,,Za všechno může Orochimaru!
Tvůj Orochimaru"

Další desetiminutové "hohoho" mě už opravdu vytočilo. Začal jsem ječet. Všichni tři se na mě podívali a ztichli. Naruto podotkl, že to možná byl Orochimaru. Zeptal jsem se ho, co ho k tomu vede. Naruto suše řekl: ,,Kašlu na to dattebayo! To pako je fakt guma. Ještě větší než Sai..." a odešel.
Jiraiya se zatvářil, jako by mu mě bylo líto (holý nesmysl) a tiše řekl. ,,Lee. Je tu něco, co bys měl vědět. Byl to Orochimaru..." To mi nešlo na rozum. Vždyť jsem mu nic neudělal!
Pak mě to napadlo. On...on se mi mstí za tu...tu událost!
Je to již dva týdny, co jsem byl nakupovat. Potřeboval jsem kondicionér. Byl poslední. Spravilo mi náladu, že zbyl zrovna na mě a vesele jsem si vykračoval k regálu. V tom kolem mě prosvištěla hubená černovláska v bílých šatech a sápala se po něm. Tohle jsem jí nemohl odpustit. Když zaujatě olizovala lahvičku, prošel jsem nenápadně kolem ní a sebral jí ho. Ona se otočila a já jí pohlédl do tváře. Málem mě skolil infarkt. Michael Jackson! Ihned jsem ho objal, vrátil mu kondicionér a začal se omlouvat za nedostatek úcty. Když se vzpamatoval, mocně zařval: ,,Já jsem Orochimaru, pako! Michael je moje dvojče! Jak sis mě s ním mohl splést?! To ti neodpustím...já se pomstím...muehahá!", řekl a rozplynul se.
,,Oh můj Gaii! Co teď budeme dělat?", řekl jsem a odpověď se mi dostala obratem od Naruta. ,,Co kdybychom po něm hodili děkovnou cihlu?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kime Kime | Web | 27. října 2011 v 22:18 | Reagovat

To je... to je... *pokouší se vstát z podlahy, na niž se zhroutila smíchy* Ty mě chceš zabít! To je úžasný! Ještě teď mě bolí koutky :-D
Nejvíc mě dostalo:
Naruto podotkl, že to možná byl Orochimaru. Zeptal jsem se ho, co ho k tomu vede.
*pokouší se překonat další záchvat smíchu, aby se myší trefila na "Komentovat"*

2 Tamaki-chan Tamaki-chan | Web | 29. října 2011 v 16:00 | Reagovat

[1]: No ták! Zas tak slavné to nebylo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama